Železniční trať z Plzně do Prahy vznikla jako součást železniční trati Praha – Plzeň – Furth im Wald vybudované společností BWB Česká západní dráha. Snahy o železniční propojení Plzně s Prahou a Bavorskem sahají na počátek 19. století. Roku 1825 bylo zažádáno o koncesi k provozu koněspřežné dráhy z Prahy přes Kladno, Lány Zbečno a Liblín až do Plzně. Z ekonomických důvodů však byl postaven pouze úsek z Prahy do Lán a ani ten nebyl v provozu dlouho. Nové snahy o vybudování trati se datují do roku 1851, kdy se ve věci angažovala Plzeňská průmyslová komora a byly dne 21.4.1851 uzavřeny příslušné mezistátní smlouvy mezi Rakouskem-Uherskem a Bavorskem ((Druhá smlouva byla následně uzavřena 20.9.1856)). Koncese ke stavbě však byla udělena až v roce 1857 a po úpravě ekonomických podmínek stavby pak byla vydána bratřím Kleinovým a jejich společníkům nová koncese 5.9.1859. Stavba byla zahájena roku 1860 a první úsek z Plzně k hranicím s Bavorskem byl zprovozněn roku 1861. Úsek z Prahy do Plzně dlouhý 109,824 km byl pak slavnostně uveden do provozu 14. července 1862. Jednalo se o jednokolejnou trať vedoucí z dnešního železničního nádraží Praha-Smíchov do dnešní železniční stanice Plzeň hlavní nádraží. K 1.1.1895 byla železniční trať zestátněna. K dalšímu významnému mezníku trati došlo na počátku 20. století, kdy byla trať z důvodu výrazného vytížení zdvojkolejněna, v roce 1904 v úseku Beroun-Zdice, 1908 Praha – Beroun, 1921 až 1932 Zdice – Plzeň ((Úsek Plzeň-Rokycany byl zprovozněn 11.5.1927 za účasti ministra železnic Josefa Václava Najmana, celý úsek Plzeň-Praha 21.12.1932.)). To bylo patrné i například i z řady mostních staveb na trati, které však při modernizaci trati v 21. století vzaly povětšinou za své. Stejně etapově probíhala i elektrifikace této železnice: v roce 1973 byl zprovozněn úsek Praha-Beroun v stejnosměrné napájecí soustavě 3 kV a v letech 1983 a 1987 vybudován úsek Plzeň-Beroun ve střídavé napájecí soustavě 25 KV ((Elektrifikace celého úseku Plzeň-Praha byla dokončena 5.6.1987.)). Styk obou soustav je za železniční stanicí Zdice na traťovém kilometru 41,075. Zatím poslední zásadní modernizace trati, která je součástí III. tranzitního železničního koridoru, probíhá v několika etapách od roku 2008.V rámci této modernizace byla realizována i stavba železničního tunelu Ejpovice, s délkou 4150 m nejdelšího železničního v České republice. V souvislosti se zprovozněním tohoto tunelu 16.11.2018 byl následně provoz v úseku Plzeň – Chrást u Plzně po 156 letech ukončen a železniční svršek byl snesen.
Průběh trati
Železniční trať opouští stanici Plzeň hlavní nádraží severozápadním směrem k městské čtvrti Doubravka. Nejprve však překonává přemostěním Rokycanskou a Jateční ulici a dále pak řeku Úslavu. V Doubravce železniční most dělí Chrásteckou a Mohylovou ulici. Následuje železniční zastávka Plzeň-Doubravka a společný most přes Potoční ulici a Hrádecký potok. Následně se trať stáčí vpravo, opouští původní traťový koridor do Chrástu u Plzně a směřuje k západnímu portálu železničního tunelu Ejpovice. V něm pak trať mezi Červeným Hrádkem a Dýšinou opouští katastr města Plzeň.
FOTOGALERIE
Železniční trať směrem k Bukovci a Chrástu pod Chlumem krátce po zprovoznění tunelu Ejpovice a snesení železničního svršku na původní trati:
