Městská čtvrť Valcha se nachází při samém jihozápadním okraji města Plzně na katastrální výměře 23,63 km2. Název je odvozen od soukenické valchy, která zde stála.
Osada vznikla na katastru obce Litic. Od prvé čtvrtiny 19. století se zde dobývalo uhlí a vzniklo zde několik dolů. Nejvíce jich bylo v majetku Thurn-Taxisů. 1857 byl otevřen Matyldin důl, 1868 Maxův důl a poté Frischglück. Dále tu bylo několik menších dolů patřících jiným majitelům. Thurn-Taxiské doly pod chotětovskou správou zaměstnávali roku 1857 mnoho dělníků, kteří docházeli z velkých vzdáleností. Proto bylo již roku 1861 rozhodnuto o postavení hornických kasáren. To však nestačilo a tak byla roku 1872 založena hornická kolonie o 14 domech po osmi bytech. Každý byt měl dvě místnosti, malou zahrádku, kůlnu a chlívek na kozu. Správa rovněž pronajímala kus pole, kde horníci pěstovali žito a brambory a kus louky. Rovněž zde byl hostinec a malý krámek. V kolonii bydlelo 1000 až 1100 lidí. Z jednoho domu byla zřízena i ošetřovna a správa vydržovala lékaře. Jelikož bylo v kolonii hodně dětí (roku 1876 195 dětí školou povinných), byla roku 1876 otevřena škola placená správou, později rozšířená na čtyřtřídní. Byla však německá, protože česká, přestože prakticky všechny děti byly české, nebyla úředně povolena. Česká škola byla otevřena až roku 1909 v Liticích. V kolonii se platilo z bytu 7 korun měsíčně. Po vyčerpání dolu sílil tlak německého obecního vedení v Liticích ke zrušení kolonie, aby se předešlo nepokojům. Kolonie byla roku 1911 zrušena a následně celá zbořena až na jeden dům (pro důchodce) a správní budovu zvanou Inspekce, která byla pronajata kongregaci oblátů sv. Františka Saleského, německého řádu, který měl vychovávat misionáře pro německé kolonie v Africe. Ti se však dostali hospodářských potíží a roku 1920 se z Čech vystěhovali. Chtěli však budovu udržet pro Němce a přenesli své právo na německou zemskou komisi pro péči o mládež, která zde měla zřídit sirotčinec pro německé školy z ČSR i ciziny. Než k tomu však došlo, do budovy se nastěhovali legionářské rodiny bez domova. V kontextu s tehdejší obrovskou bytovou tísní bylo zřízení sirotčince v bývalém Matyldině dole považováno za nemožné a bylo ho užito pro účely ubytovací. Následně město propachtovalo související pozemky, kde se nájemcem stalo legionářské družstvo. Městu se v roce 1925 podařilo získat pozemky chotětovského velkostatku, dotčené pozemky však byly přiděleny přímo legionářskému družstvu (Hospodářské družstvo československých legionářů). Město ostatní pozemky rozparcelovalo na 62 stavebních míst, jež byla během tří let rozprodána (průměrná rozloha jedné parcely byla 1680 m2 a prodávala se za 1 Kč za 1 m2). Až v roce 1929 však došlo k zaknihování trhových smluv. Již za 3 roky bylo postaveno 30 domků a dalších 32 v dalším období. Stavěli je litičtí stavitelé Šembera, Světlík či plzeňský Jílek. Cena domu se pohybovala mezi 27000 až 52000 Kč (2 až 3 místnosti, částečné podsklepení, předsíňka, břízolit).
Po připojení Litic k říši, vzniká v roce 1938 samostatná obec Valcha, připojená v roce 1942 k Plzni. V roce 1945 se vrátila k Liticům, ale v roce 1960 byla opět připojena k Plzni. V roce 1961 měla Valcha 509 obyvatel a v roce 1971 619 a 160 domů.
